ČMUKAŘI, Turnov

MEDVÍDEK PÚ NEBO TAK NĚJAK

Autor (a autor předlohy):  Romana Zemenová, Jaroslav Ipser, Daniela Weissová (A. A. Milne)                
Překladatel: Hana Skoumalouvá
Dramatizátor (úprava apod.): kolektiv divadla Čmukaři
Režie: kolektiv divadla Čmukaři
Scénografie: Jaroslav Ipser
Loutky: Romana Zemenová
Kostýmy: Romana Zemenová
Druh(y) loutek: živák a maňásek
Hudba: kolektiv divadla Čmukaři

Osoby a obsazení:
Romana Zemenová
Jaroslav Ipser
Daniela Weissová   

Základní údaje o souboru:
V hlavním programu Loutkářské se poprvé objevili v roce 1982 se svou devátou inscenací, Dračími pohádkami, a hned za ni obdrželi cenu, následoval 1984 Vodník, 1985 Frejíř, 1986 Jak Kašpárek… Po létech zrání triumfovali svým vrcholným „triptychem“Lárk íčičok (1991), Léčba neklidem (1992) a Medvídek Pú nebo tak nějak (1993). V něm rozvinuli na látkách moderních pohádek či povídek své cítění „suchého“ humoru. V následující období, v němž D. Weissovou převážně zastoupila Romana Zemenová, vznikly inscenace využívající poznaných principů a nabytých dovedností především hereckých a loutkohereckých: Dobrá rána (1994), 7 trpaslíků a Sněhurka (1996), Kašpárek chodí pěšky (1999). Znovu si též na LCH zopakovali starší inscenace: Sadoděde, Sadoděde (1997, původně 1988) Pletené pohádky (2000, vznik 1982), Dračí pohádky (2002, vznik 1982), Kam se poděly kočičí jazýčky (2003), Zvyřátka za to nemůžou (2007), Za každým rohem Jeskyňka (2009). Hráli též na všech 6/S/hledáních, Přeletu nad loutkářským hnízdem, Faustování, Čechově Olomouci, Litvínovském festivalu loutek, FEMADu, Jiráskově Hronovu, Kopřivě, jako host na Kaplickém divadelním létě, Scénické žatvě v  Martině aj. Vystupovali též v NDR, Bulharsku, Maďarsku, Portugalsku, Francii, Španělsku, Polsku, Indii a SRN.

Záhy začali Čmukaři rozvíjet své autorské divadlo – což neznamená, že byli nutně původními autory, jde o autorství inscenační, tj. takový vstup do struktury původního textu a jeho převedení na jeviště, kdy by už nebylo pravdivé, ani slušné uvádět jako autora (jen) autora předlohy. Po počátečních klasičtějších dramatických textech pohádkového rázu se brzy přeorientovali spíše na adaptace textů prozaických. Pohádek se nezříkají dodnes. V jejich rámci i mimo něj našli od začátku devadesátých let svoji „parketu“ v anglickém (mnohdy černém) humoru až hororu, absurditě, anekdotickém nonsensu, v paradoxech života. Čmukaři – především ústřední trojice Jaroslav Ipser, Daniela Weissová a Romana Zemenová – vyzráli jak ve svém herectví gagu, tak v dramaturgickém a režijním uchopení prozaických předloh, k nimž zejména v Medvídkovi Pú přidávají navíc i pozoruhodná metaforická řešení ve scénografii. Čmukaři posunuli v českém LD úroveň groteskního loutkoherectví a herectví.

O inscenaci:
Hravé představení o dobrodružstvích medvídka a jeho přátel. Oceněno na Loutkářské Chrudimi a Jiráskově Hronovu.

MED
Pátek 1.7. v 11, 15 a 22 hodin